Martin Setvák, ČHMÚ
léto 1996
V tištěné podobě vyšlo: Meteorologické Zprávy, 49, 1996, č.5, s.159-160
scénář: Michael Crichton, Anne-Marie Martin
režie: Jan De Bont
v hlavních rolích: Helen Hunt, Bill Paxton
výroba: Warner Brothers & Universal Pictures
(v ČR Bontonfilm Alfa)
26. září letošního roku bude do našich kin uveden americký film Twister z produkce Stevena Spielberga, premiéru měl 10. května letošního roku v Oklahoma City. Jelikož jsem tou dobou pobýval v rámci česko-amerického grantu v National Severe Storms Laboratory (NSSL) v oklahomském městě Norman, měl jsem film možnost shlédnout o den později (ve společnosti jednoho z kolegů z NSSL). Vzhledem k tomu, že je to jeden z mála filmů hollywoodské produkce, kde se vše „točí“ kolem počasí a bouřek, je celkem na místě jej okomentovat z pohledu meteorologa. Na úvod budiž podotknuto, že film vyvolal v řadách oklahomských meteorologů převážně negativní kritiku, důvodů pro ni bylo více.
Děj filmu je velmi prostý: hlavní hrdina Bill Harding (Bill Paxton) přijíždí zpět do Oklahomy za svou bývalou vědeckou i životní partnerkou Jo (Helen Huntová) pro podpis dokladů, souvisejících s jejich rozvodem. To by mu mělo otevřít cestu k novému manželství, jeho nová, meteorologicky naprosto „nepřipravená“ přítelkyně Melissa (Jamie Gertz) přijíždí s ním. Jo je ambiciózní vedoucí jednoho poněkud extravagantního univerzitního týmu „lovců bouřek“ (storm chasers), zatímco Bill, bývalý vedoucí tohoto týmu, se rozhodl pro bezpečnější a poklidnější život; mezi „lovci“ však doposud patří k uznávaným legendám. Jelikož se do debaty o podpisu dokumentů připlete pořádná bouřka i s tornádem, dávají se všichni do pohybu, Bill automaticky přebírá vedení týmu a o dramatické situace není ve filmu nouze ...
Poněkud méně věrohodně působí druhá hlavní zápletka filmu. Tým vedený Jo, pohybující se ve starších otlučených dodávkách a náklaďáčcích, odborně soupeří s nesrovnatelně bohatěji financovaným týmem, vedeným jistým Dr. Jonasem Millerem (Cary Elves). Aby divák neměl pochybnosti „kdo je kdo“, jezdí jeho tým v nablýskaných supermoderních černých vozech. Jonas ukradl Jo její nápad na vypuštění několika desítek drobných sond přímo do tornáda, kde by měly měřit meteorologické údaje, což by dle tvůrců filmu mělo stačit k „odhalení tajemství tornád“ a tím pádem i k jejich předpovídatelnosti - poněkud naivní představy, stejně jako „technické“ provedení obou konkurenčních přístrojů. A právě vzájemné soupeření, komu se to podaří dříve, je hnacím motivem děje filmu.
Je to právě snaha o co nejdramatičtější scény, která konečnou podobu filmu začně degraduje, alespoň v očích meteorologa. Animace tornád, vytvořené na počítačích Silicon Graphics ve studiích Industrial Light and Magic (kde vznikal například Jurský park, nebo některé scény z filmu Apollo 13), jsou sice téměř dokonalé (alespoň pro laického diváka), ale je otázkou, proč všechna tornáda, která ve filmu „vystupují“, jsou umělá - reálné záběry, pořízené skutečnými lovci bouřek, se jim přinejmenším vyrovnají. Možná je to otázka požadované kvality obrazu, možná je to snaha nepotýkat se s autorskými právy reálných záběrů ... Naopak pozitivně lze hodnotit to, že do filmu byly zahrnuty alepoň záběry skutečných oklahomských bouří, natočené filmaři Twisteru na jaře 1995, když doprovázeli na několika výjezdech týmy skutečných lovců bouřek v průběhu experimentu VORTEX (Verification of the Origins of Rotation of Tornadoes Experiment).
O to je pak ale nepochopitelnější, že lovci bouřek jsou ve filmu zobrazeni v podstatě jako dobrodruzi, bezhlavě se řítící auty v těsné blízkosti tornád, nebo dokonce snažící se dostat přímo do jejich dráhy. Ve skutečnosti lovci bouří velmi dobře vědí, jak blízko středu bouře se mohou přiblížit, aby se naopak tornádu do cesty nepřipletli, aby zůstali v bezpečné vzdálenosti (to ale nevylučuje snahu o vysazení přístrojů do předpokládané dráhy tornáda, avšak v dostatečném předstihu před tornádem!). Tento filmařský přístup má za následek, že během filmu se oba hlavní hrdinové pohybují nebezpečně blízko tornádům hned několikrát, v závěrečné scéně se dokonce vznášejí ve středu tornáda vzhůru nohama, připoutáni k vodovodním trubkám ... samozřejmě z toho vyváznou takřka bez jediného „škrábance“ ... V realitě by patrně nepřežili ani jediné z těchto tornád a film by mohl po prvních patnácti minutách skončit.
Značně naivně až legračně působí „přístrojové vybavení“ aut filmových lovců bouřek, stejně jako filmová verze NSSL. Byť přímo v NSSL filmový štáb natočil hodně záběrů, do filmu se nakonec nic z toho nedostalo - pravděpodobně kvůli příliš „poklidné“ atmosféře reálného pracoviště. Takže se kdesi v Hollywoodu vytvořila NSSL umělá a dala se jí patřičně vzrušená atmosféra, plná překřikujících se meteorologů ... Řada výroků, které ve filmu odeznějí, je naprosto nesmyslná - za všechny snad stojí za zmínku scéna, kdy meteorologové při pohledu na displej dopplerovského radaru komentují sílu tornáda v tzv. Fujitově stupnici (ta ale vychází až z analýzy způsobených škod; nemluvě o tom, že radar tornádo přímo nevidí, může pouze detekovat vhodný typ bouře - tzv. supercelu). Je zde ještě jeden hodně podstatný detail - NSSL je výzkumná instituce a nezajišťuje předpovědi počasí pro veřejnost, jak to divákovi předkládá film - to je doménou National Weather Service (NWS) a Storms Prediction Center (SPC). Tato chyba ale mohla vzniknout nepochopením toho, co se v NSSL v průběhu VORTEXu dělo - vznikaly zde sice předpovědi, ale pouze pro potřeby VORTEXu, předpovědi, kterými se řídily týmy v terénu!
Ve filmu je pak řada „drobnějších technických nesrovnalostí“, chceme-li použít diplomatičtějšího vyjádření. Například to, že před přibližujícím se (reálným) tornádem fouká vítr směrem k tornádu a nikoliv od něj (důsledek silné konvergence proudění), nebo že větší kompaktní předměty (traktory, kombajny, kamiony, ...) jsou unášeny nebo rolovány kolem středu tornáda těsně nad zemí a nikoliv odhazovány daleko před něj z velké výšky (včetně kompletního neporušeného domku - ten by byl odpovídajícím tornádem zcela roztrhán, a nikoliv přenášen v neporušeném stavu). Zcela legrační je scéna s létícími bučícími krávami - vzduch kolem je zcela čistý, žádný náznak trosek či alespoň zvířeného prachu, jen ty krávy ... V současných poměrech by se asi jen velmi obtížně hledala situace, kdy by tornádo zasáhlo městečko bez jediné výstrahy v rádiu, televizi či alespoň od místní policie. Nebo to, že ve filmu se řidiči „honících“ aut řítí kukuřičnými poli, odkud nemůžou nic vidět a snadno se mohou dostat do pasti bouřky ... Pořád je to málo? Budiž, co takhle „kličkující“ bouřky, které občas beze stopy zmizí, aby se nečekaně objevily někde úplně jinde, jako lovící zvěř? A co třeba takový detail, že v přírodě málokdy hřmí současně s bleskem (bereme-li rychlost zvuku jako výrazně nižší než rychlost světla), pokud zrovna náhodou „neuhodilo“ kousek od nás?
Všechno to je poněkud nepochopitelné když uvážíme, že filmový štáb angažoval odborné poradce z řad velmi zkušených meteorologů a že se jak scénáristé, tak vlastní filmový štáb dostatečně dlouho pohybovali ve skutečné NSSL, včetně výjezdů do terénu za skutečnými bouřkami. Zřejmě dle mínění režiséra filmu je realita příliš „obyčejná“ nebo „nevýrazná“, a proto muselo zasáhnout hollywoodské „umělecké dotvoření skutečnosti“, které dodalo filmu trochu více „akčnosti“ ...
Jediné, co štáb snad ani nemohl pokazit, jsou oklahomské exteriéry - mírně zvlněné Velké pláně se silnicemi jako podle pravítka, křížícími se v pravém úhlu pravidelně po jedné míli, a nad tím vším oklahomská obloha s (občas) opravdovými bouřkami ...
Rozhodně si však film nenechte ujít - i přes všechny zmíněné nedostatky. Kromě toho, že je to jeden z mála filmů, dotýkající se ve větší nebo menší míře přímo naší profese, je hodně pravděpodobné, že zvedne určitou vlnu zájmu laické veřejnosti o bouřky a o tornáda (určitě ale ne takovou, jako v USA). Tam má až negativní dopady - místo toho, aby veřejnost varoval před značným nebezpečím, které tornáda představují, lze po jeho shlédnutí získat dojem, že lze ze setkání s tornádem vyváznout se zdravou kůží. Soudě alespoň z ohlasů na Internetu, řada naprostých laiků „to“ chce letos taky zkusit (honění bouřek a tornád) - je jen otázkou, kolik jich „to“ zaplatí životem.
Příjemnou zábavu v kinech přeje Martin Setvák.